facebook logo   Hokejový Klub Mladí Draci Šumperk z.s.

Bodovací soutěž 2018

Níže v článku komentář trenéra k bodovací soutěži.

Ve středu 28.3. byla ukončena „bodovací soutěž“ naší tréninkové skupiny, v jejímž rámci hráči v období leden-březen získávali body za umístění svých týmů v turnajích hraných v trénincích na ledě a na suchu. Původním motivem této soutěže bylo vybojovat si nominaci na turnaj v N. Jičíně, nakonec se hrálo už „jen“ o poháry (pro prvních pět) a medaile (pro 6.-10.místo) a především o čest a dobrý pocit z výhry.  

Co bylo hlavním cílem z pohledu trenéra? Hlavním důvodem pro vytvoření této soutěže bylo dát dětem nějaký impuls do závěru sezony, nenásilně je přimět k podání maximálního výkonu a zvýšit jejich nasazení, naučit se vyhrát pro svůj dobrý pocit, nabídnout dětem spontánní neřízenou hru, při níž nemají žádné pokyny trenérů, naučit se chovat jako tým a společně pracovat pro dosažení co nejlepšího umístění, pěstovat v hráčích kreativní řešení herních situací, a také vytvářet pro hráče silně emotivní situace, během nichž se měli učit snášet i hořké pocity křivdy, zklamání či frustrace (např. boj proti silnějšímu soupeři, sporné rozhodnutí rozhodčího atd.).

Rozdělení do týmů probíhalo vždy losováním hráčů z „výkonnostních košů“, do nichž jsem hráče nominoval dle mého vnímání jejich výkonnosti, tak, aby byly týmy vždy relativně vyrovnané a výsledky jednotlivých utkání byly co nejtěsnější, resp. aby se hrálo o výsledek až do posledního střídání. V průběhu soutěže byli hráči postupně přesouváni do silnějších/slabších košů dle jejich umístění v pořadí soutěže či jejich výkonů v tréninku či utkáních. Tím se měl aspoň částečně eliminovat efekt štěstí na spoluhráče (hráči, kteří sbírali body díky dobrým spoluhráčům, museli dokázat svou výkonnost mezi spoluhráči s podobným bodovým ziskem). Čím větší počet turnajů by byl, resp. čím větší počet turnajů hráči absolvovali, tím by se měl tento efekt stírat. Pro příště by možná bylo ještě spravedlivější (pro absolutní pořadí), kdyby byli od určitého kola hráči do výkonnostních košů zařazováni dle jejich aktuálních umístění v pořadí soutěže…

Výsledky bodovací soutěže jsou opravdu hodně zavádějící, protože celkem 13 absolvovaných turnajů stále není dostatečný počet, aby byl plně eliminován efekt štěstí/smůly na spoluhráče, v produktivitě, posouzení sporných momentů atd. Zpětně proto trochu lituji, že jsem tuto soutěž nerozjel dříve, anebo aspoň v měsících lednu či únoru nehrál častěji, třeba jen polovinu tréninku, jako tomu bylo v závěru sezony. Pak by byly ty výsledky lépe vypovídající.

Absolutní počet bodů jednotlivých hráčů nevypovídá ani tak o absolutní výkonnosti v porovnání se všemi spoluhráči v naší tréninkové skupině, spíše bylo zajímavé sledovat, kolik bodů sbírali hráči v porovnání s kolegy ze stejných košů. Důležité je také nesledovat pouze absolutní počet dosažených bodů, ale také si všimnout průměrného zisku hráče. Řekněme, že pokud má někdo z hráčů velký počet turnajů, ale relativně málo bodů, je dost možné, že je v mých očích trochu přeceněný v porovnání s hráči zařazených do stejného „výkonnostního koše“, zatímco pokud má někdo velký průměrný zisk, může být trochu nedoceněný. Ale těch výsledků je stále příliš málo, abych z toho mohl učinit nějaké významné závěry a přihlížet k bodům např. při skládání nominací. Jedním z cílů soutěže ale bylo také zvýšit docházku na tréninky, proto medaile a poháry hráči obdrželi za absolutní počet bodů bez dvou nejhorších výsledků, čímž se aspoň částečně eliminovaly ztráty způsobené nemocí či zraněním.

Absolutním vítězem soutěže se stal Matěj Pospíšil, který téměř v každém turnaji podával vynikající výkony a projevoval se opravdu příkladným zápalem pro hru, byl schopen útočit i bránit, nahrávat i „brát to na sebe“, a jen s jedinou výjimkou se se svým týmem umístil vždy na prvním či druhém místě, ač často „jeho“ tým nebyl zrovna papírovým favoritem. S těsným odstupem za ním si velmi dobře vedl Vašek Novák, který zase v turnajích vynikal svou výbornou poziční hrou, poctivým bráněním a herní inteligencí. Díky výbornému finiši se na třetím místě umístil Kuba Švácha, který také vždy svému týmu pravidelně pomáhal poctivou prací, zejména ve hře dozadu. Vítězem z hlediska průměrného zisku se stal Dennis Pejcha, ten bohužel neměl šanci pomýšlet na lepší výsledek v absolutním pořadí, protože většinu tréninků absolvoval v tréninkové skupině p. Nováka.

Z pozice trenéra bylo občas fascinující sledovat, jak si hráči v tomto prostředí vedli, jak zvládali vypjaté momenty, učili se respektu k soupeři, a také mi to přineslo spoustu užitečných poznatků o charakterech jednotlivých hráčů, resp. jejich opravdovému přínosu pro tým. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se v podstatě u všech hráčů zvýšilo herní nasazení (oproti standardní hře na závěr nebo v průběhu tréninku), když „se hrálo o body“. U některých hráčů byl zvýšený zápal opravdu úžasný! Až jsem pak někdy měl o víkendových utkáních pocit, že právě ti, co se v pátek nejvíc vydali, pak v mistrovském utkání zaostali za očekávaným výkonem, což mohlo být způsobeno právě únavou po vyčerpávajícím výkonu. Proto chci v budoucnu tyto bodované turnaje hrávat raději na začátku týdne J

Věřím, že tento typ tréninku je pro děti v nízkém věku mnohem přínosnější, než mistrovská utkání, možná i než turnaje. Za hlavní důvod považuji právě onu bezstarostnost a absenci stresu z nějakých výčitek trenéra či rodičů, ale především fakt, že snaha porazit kamaráda ze šatny a ukázat, že jsem lepší než on(a), je pro děti v tomto věku daleko silnější motiv, než porazit např. Přerov, k jehož hráčům děti nemají tak silné emoční vazby. Hráči díky tomu hrají velmi živelně a ofenzivně, protože jim nikdo nevyčítá taktické či poziční chyby, anebo zbytečné ztráty kotouče. Díky tomu si hráči osvojují nové dovednosti, spontánně nacházejí nová řešení různých situací, a navíc to vše ve vysokém tempu, které nutilo (zejména šikovnější) hráče více kombinovat a někdy byla na tu hru a emoce při ní opravdu radost koukat.

Pravidelně jsem si také všímal, jak někteří hráči často se svými týmy (ne)naplňovali roli favoritů a kteří hráči bývali těmi „tzv. rozdílovými hráči“ neboli „vítěznými typy“. Někteří hráči naopak přestávali podávat své maximální výkony (tzv. to zabalili), když neměli k sobě kvalitní spoluhráče a prohrávali, nebyli schopní strhnout svůj tým, zatímco jiní přesto bojovali naplno až do konce, bez ohledu na výsledek a často se díky tomu umísťovali nad původní očekávání. Turnajové tréninky tímto částečně pomohli nám trenérům poodhalit charaktery jednotlivých hráčů a také si všimnout skutečného přínosu pro tým u hráčů, kteří třeba na první pohled nevynikají rychlostí či šikovností, ale jsou přesto pro tým velice platní, místy až nepostradatelní, právě onou „černou prací“. A možná právě tito hráči se silným charakterem se mohou díky svým povahovým vlastnostem v budoucnu uplatnit v hokeji spíše než třeba ti, kteří zatím těží především ze svého pohybového talentu, doby po kterou hrají hokej, či případně ze svých fyzických dispozic.

Věřím, že pokud bychom tyto turnaje hráli opravdu dlouhodobě a těch turnajů bylo třeba přes padesát, ukázalo by se nám, kteří hráči mají potenciál stát se oněmi rozdílovými hráči, a které bychom proto měli jako trenéři více vytěžovat v utkáních, posílat na klíčové momenty utkání, upřednostňovat při nominacích na turnaje či posouvat do starších kategorií. To jen takové malé zamyšlení na závěr a postřeh do budoucna, nechci, aby se tento článek někoho dotknul nebo vzbudil negativní ohlasy.

Především to byla hra a soutěž, která mě i hráče ohromně bavila, a to je nejdůležitější. Jsem také velmi rád a potěšen (a opravdu to nebývá zvykem), že - až na jeden dva vážnější incidenty – byly všechny turnaje hrané ve velmi férovém duchu, ač na hraně zdravé agresivity, bez zákeřných faulů u mantinelu, úderů holí či oplácení, což opět svědčí o velmi dobré partě mezi hráči tohoto týmu.

© 2017 Hokejový Klub Mladí Draci z.s. Všechna práva vyhrazena. IČO: 00494917, č.ú. 17135841/0100