Hokejový rok 2017 byl v našem klubu velmi náročný a přinesl spoustu starostí a stál náš všechny hodně energie kvůli komplikacím při rekonstrukci stadionu. Poznamenalo to už naši letní přípravu, během které jsme nemohli využívat in-line plochu, ani nemohl například střílet (což nás ve srovnání s řadou soupeřů stále hodně limituje), nicméně zvládli jsme to, náš stánek se postupně mění k lepšímu a teď už to všichni bereme jako užitečnou zkušenost, během níž možná i řadu z Vás děti překvapili, jak už dokáží být samostatné.

Konečně můžeme trénovat skoro v takových objemech a podmínkách, jaké bych si přál. Jsem rád, že nám šternberský azyl nezpůsobil nějaké zásadní manko a že nám soupeři nijak zvlášť výkonnostně neodskočili.

Bohužel mě stále trochu mrzí, že se nepodařilo nastavit týdenní tréninkový plán tak, aby všichni hráči z ročníku 2009 stíhali všechny tréninky, trénovalo se pohromadě a aby bylo v rozvrhu více tréninků, kde se budou moci třeťáci potkávat na tréninku i se čtvrťáky, protože tréninky se staršími bývají jednak přínosné, a také už by se v tomto „dvojročníku“ měla trochu utužovat parta s výhledem na přechod do dorostenecké kategorie, který není zas tak daleko. Ideální tréninkový plán nám nepříjemně zkomplikovalo i plavání třeťáků, kvůli němuž muselo dojít k několika změnám.

Silně mi také vadí fakt, že během podzimu skoro nebyl prostor pro tréninky v tělocvičně, které považuji pro děti v tomto věku za velmi důležité pro rozvoj jejich pohybových dovedností a hlavně herního myšlení (největšího posunu v tomto děti dosáhnou při hraní míčových sportů). Ohromně by nám v tomto pomohlo, kdyby byl větší počet hráčů z ročníku 2009 na 1.zš, poté bychom třeba mohli chodit jednou týdně ráno před vyučováním a věřím, že by to všem prospělo.

 

Docházka na tréninky

Opravdu apeluji na rodiče hráčů z jiných škol, aby důkladně zvážili přestup hráčů na 1.zš, protože letmým pohledem na docházku na tréninky je patrné, že pro jejich hokejový vývoj je tento krok prospěšný. Schválně jsem si udělal malou statistiku dosavadní docházky a vyšlo mi, že průměrná docházka hráčů z 1.zš je zatím 88 %, zatímco u hráčů mimo 1.zš je v průměru jen nějakých 74 %. Z hlediska jednoho měsíce je to manko čtyř či pěti tréninků, z hlediska celoročního už je to ale 50 hodin ledu, a za šest sedm let už je to pořádný rozdíl, který se prostě na výkonnosti hráčů musí dříve či později projevit.  Navíc, ohromně by nám to ulehčilo práci při sestavování týdenního rozvrhu, přizpůsobovat neustále tréninky „přespolním hráčům“ nebude možné donekonečna.

Je mi jasné, že ne pro každého je hokej hlavní prioritou, ale jsem přesvědčený, že pokud někdo bude pravidelně vynechávat jeden či dokonce dva tréninky týdně, protože je nestíhá, případně nemá možnost hráče dovézt, pokud se u něj objeví nějaký problém, tak čím budou hráči starší, bude se to negativně projevovat nejen na jejich výkonnosti (a tím pádem i do jejich sebevědomí a radosti ze hry), ale také do jejich postavení v kolektivu (výkonnostně slabší hráči budou mít stále větší problém získat si respekt kamarádů, a o to spíš, pokud nebudou s ostatními ve škole. A obávám se, že ani sebelepší pedagog s tímto v budoucnu moc neudělá).

Co se týče docházky na tréninky, rád bych zde vyzdvihl zejména přístup Jáchyma Hovance a Pavla Kundery, kteří mají od srpna snad jen jediný zameškaný trénink z jiných než zdravotních důvodů, a poctivě chodí i na „nepopulární“ tréninky, ať už to je ráno, v sobotu, po turnaji, před turnajem a nehledě na náročnost programu. Na obou navíc zatím nejsou vidět žádné známky přetrénování nebo otupění, což dokazuje, že děti v tomto věku regenerují opravdu rychle. Věřím, že se tento jejich přístup bude s každou další sezonou projevovat na růstu jejich výkonnosti a úrovni dovedností.

 

Přístup hráčů k tréninku

Každopádně, chtěl bych pochválit drtivou většinu hráčů za velmi dobrou snahu a nasazení v utkáních, i v tréninku, zejména oceňuji koncentraci a pečlivost při provádění cvičení. V porovnání s kategoriemi 2002+03, s nimiž jsem pracoval v minulých letech, jsou v tomto hráči 2008+09 mnohem lepší a často je s nimi opravdu radost pracovat.

Snad je trochu i mými většími zkušenostmi, a mírně změněným přístupem k tréninku, kdy se mnohem více zaměřujeme na hromadné a herní cvičení, než drilové tréninky, které děti tolik nebaví a ztrácí při nich pozornost. Myslím, že právě zápal pro hru v kombinaci s dobrým herním intelektem i týmovým duchem je velmi silnou stránkou tohoto týmu, která dokáže převážit případné nedostatky v technice bruslení, které se možná některé týmy věnují daleko důkladněji, ve formě drilových cvičení. I ve zbytku sezony tedy bude hlavní filozofií tréninků herní charakter, emoční prvek ve cvičeních, a aby byli hráči během každé tréninkové jednotky co nejvíce v pohybu, i třeba na úkor nižší intenzity. Zdá se mi, že díky tomuto přístupu kluci a holky pravidelně přehrávají své soupeře v závěrech mistrovských dvojutkáních a více sil často míváme i na konci turnajů.

 

Výkony a výsledky v první části sezony

Co se týče výkonů, úspěchů a výsledků, těžko se mi to hodnotí. Odehráli jsme spoustu utkání v různých sestavách, proti různým soupeřům, kteří také byli ne vždy v nejsilnějších sestavách. Takže jsem rád, že jsme odehráli slušný objem zápasů, ale nějaké objektivní měřítko naší dlouhoodé výkonnosti, v porovnání se soupeři, se hledá špatně.

Více než výsledky mě proto vždy zajímá náš herní projev. Líbí se mi hlavně naše aktivita při napadání po ztrátě puku a obecně zápal pro hru. Jsem také rád, že se postupně zlepšujeme v počtu a ochotě přihrávek, některým to možná ještě chvíli potrvá, ale opět, v porovnání s generací ročníků 02+03 jsou mí současní svěřence na tom mnohem lépe. Ještě bychom u některých hráčů potřebovali zlepšit obrannou činnost, u jiných obecně pohyb na hřišti. To vše ale do sebe děti dostanou jen a pouze herní praxí, žádné tréninky zaměřené speciálně na taktiku rozhodně neplánujeme.

Pokud měl ale přece jen naspat pár řádků k výsledkům. Určitě bych vyzdvihnul vítězný turnaj 2008 v Hodoníně i pěkné čtvrté místo v Uničově, v Moravské Třebové to byla hodně zvláštní a hořká zkušenost (i když herně to hlavně začínající hráči na velkém hřiště celkem zvládli), a škoda, že se nám nepodařilo zvládnout utkání s Frýdkem-Místkem na domácím turnaji, který jsem věřil, že vyhrajeme. Přesto byly oba tyto turnaje hlavně pojaté s cílem, aby si hru na velké hřiště vyzkoušel co největší počet hráčů, kteří budou od ledna nastupovat k soutěžním utkáním 2008.

Největším úspěchem hráčů ročníku 2009 byly podle mě výkony na kvalitně obsazeném turnaji v Třebechovicích, kde ač to na medaili nestačilo, si hráči dokázali, že jsou schopní vzdorovat, a dokonce i porážet velké kluby typu Pardubic nebo Slavie a „poloviční“ skalp Děčína, který je v tomto ročníku špičkou v republice je velmi cenný. Výsledky z dalších turnajů bych příliš nepřeceňoval, při vší úctě, soupeři, s nimiž jsme se utkali v Novém Jičíně ani na domácím turnaji, nepatří mezi TOP týmy, s nimiž bychom se měli poměřovat, turnaj v Karviné se hodnotí těžko, protože jsme – na rozdíl od soupeřů - nebyli v „plné sestavě“, o to více ale těší, že jsme i tak udatně vzdorovali týmům jako Nový Jičín, Karviná, Slovan Bratislava nebo Olomouc.

Jsem také rád, že hráči tohoto ročníku nijak nezaostávali v mistrovských utkání KLP 2008 a hrozně mě těší ta ohromná vyrovnanost kádru a fakt, že je proti o rok starším hráčům (ač třeba většinou ne proti „A“ týmům) schopno konkurovat více než polovina týmu. Z této vyrovnanosti bude tým 2009 ohromně těžit v příštích letech při hře na velké hřiště, kde se čím dál více smazávat efekt „dominantních“ hráčů a bude rozhodovat spíše kolektivní pojetí hry.

 

Výsledky vs. výkony

Každopádně, znovu opakuji, neřešte na tribunách, v jaké nastupujeme sestavě, do jakých trojic či pětek jsou hráči zařazení, jaké mají spoluhráče, na jakém hrají postu, jaké by byly výsledky, kdyby tam byli ti nebo oni nastupující za starší kategorie, nebo naopak kdyby tam nebyli mladší hráči (pro které je utkání proti starším třeba už velkým soustem, ale přesto je pro ně takové utkání dobrým tréninkem a zkušeností), kdyby (ne)chytal ten či onen brankář a podobně.

Každé utkání berte především jako zkušenost pro vaše dítě – hráči se musí naučit hrát se silnými i slabými spoluhráči, proti starším i naopak třeba slabším soupeřům, musí umět zkousnout porážku i křivdu a musí umět hrát na všech postech. Toto jsou podle mě mnohem důležitější cíle výchovy, než chtít vyhrávat za každou cenu a ty výše uvedené zkušenosti neustále obcházet.

Výsledky jsou v tomto věku opravdu až na druhém místě a právě tlakem na výsledky (resp. na vstřelené góly) dětem ten sport dříve či později otrávíte, resp. dostáváte je do zbytečného stresu, kterých u nich může v pozdějším věku způsobit vyhoření. Uvědomte si, že právě výsledky nejsou vždy v moci jednotlivých hráčů, o výsledku rozhoduje řada faktorů. Dbejte hlavně na to, aby byli hráči poctiví, projevili nasazení a zápal pro hru, a aby v utkáních projevili týmového ducha. Jaké skóre svítí na časomíře není vždy tím nejlepším měřítkem.

Zajímavě o tom hovoří např. M. Jelínek v sérií rozhovorů pro ČSLH v rámci projektu Pojď hrát hokej, např. zde: https://www.youtube.com/watch?v=yqf-xVYIoak&list=PLg96knEE_cF-lHKI2ED-Eo1ELqqyytBOT&index=8. Nebo najděte si hodinku času a pusťte si vynikající rozhovor s ním zde: https://www.youtube.com/watch?v=8WFeAthg-p4&t=1524s , případně pak seminář M. Jelínka a sportovního psychologa M. Šafáře na téma „Chcete mít doma šampiona?“ https://www.youtube.com/results?search_query=chcete+m%C3%ADt+doma+%C5%A1ampiona . Doporučuji ve chvílích volna poslechnout..

 

Rozhodčí

Zbytečně vyhrocené téma českých stadionů! Nenechávejte si, prosím, neustále otrávit sport výkony rozhodčích, kteří občas výsledek ovlivní v náš neprospěch. Opravdu to nemají lehké a nikdo z nich nemá důvod nás záměrně poškodit. Nesvádějte na ně porážky (a už vůbec ne před dětmi). Sami si jednou vyzkoušejte, jaké to je pískat utkání těchto kategorií, a jak jsou některé momenty těžko posouditelné, a garantují vám, že si do konce života každý svůj pískot nebo výkřik dvakrát rozmyslíte! Věřím, že po první zkušenosti by nikdo z Vás (já teda rozhodně ne) nedělal rozhodčího ani za 1000kč/zápas!

A mějte na paměti, že chování hráčů vůči rozhodčím je pro děti stále o nějakém respektu k dospělým a autoritám, a my dospělím bychom v tomto opět jít příkladem a nenechat se zbytečně unést emocemi při sebemenší křivdě. Děti vše vidí a budou se pak chovat stejně neuctivě nejen k rozhodčím, ale i k učitelům apod.!

Mezi námi, být po mém, tak v tom minihokeji skoro žádné fauly nepískám, hra se akorát zbytečně kouskuje a ztrácí se nejen hrací čas, ale i tempo. Navíc trest v podobě nájezdu za každý sebemenší faul mi přijde nepřiměřený. Kdo byl na domácím turnaji 2009, dá mi, věřím, za pravdu. Upřímně, radši nechám deset faulů na nás bez povšimnutí a budu rád za pět minut hry navíc, než mít radost z gólů z nájezdu. Mnou organizované turnaje budou vždy v tomto duchu..

 

Chování hráčů a týmový duch

Jsem velmi rád, že je v šatně (aspoň teda v době mé přítomnosti, ale věřím, že i mimo) mezi hráči celkem dobrá a přátelská atmosféra, bez nějakých výraznějších náznaků šikany, povyšování se, urážení, sprostých slov, hádek, závisti a podobných nešvarů, které mládežnické sportovní kolektivy často trápí. Nějaké občasné oplácení na tréninku, vyčítání špatných výkonů, sólování a podobně je zatím, myslím, na přijatelné úrovni a adekvátní věku dětí.

Pokud ale někdo má s někým nějakým problém, o němž nevím, tak se prosím, nestyďte mě o tom informovat, ať mohu daný problém zavčasu vyřešit.

Na některé kluky byla trochu stížnost kvůli chování ve škole a v družině, hráči dostali trochu pohrozeno (trestem za opakovanou nekázeň ve škole je nenominace na utkání!) a prý se to trochu zlepšilo, tak snad to vydrží…

 

 

VZHŮRU DO ROKU 2018

Máme tedy před sebou ještě tři společné měsíce a doufám, že se nám během nich podaří posunout kluky a holky (hokejově i morálně) ještě o kus dál a „sklidit pak úrodu“ na vrcholných akcích sezony. Co nás tedy čeká?

Rozpis tréninků

Rozpis na první týden znáte, poté nejspíš bohužel od ledna přijdeme o úterní tréninky na ledě kvůli bruslení mateřských školek. Chtěl bych tento trénink nahradit tréninkem na 1.zš v odpoledních hodinách, aby byl dostupný pro všechny. Až skončí třeťákům plavání, zase to bude trochu jinak, každopádně měly by nám zbýt 4 tréninky na ledě. Pokud to bude jen trochu možné, budu samozřejmě rád, když se budeme scházet v maximálním počtu, opravdu tři ledy týdně je minimum, bez něhož se hráči nemohou příliš posouvat. Rozpis tréninků na zbytek ledna se dovíme v průběhu tohoto týdne.

Od nového roku bychom s Věrou Formánkovou chtěli cvičit nejen v pátek, ale i ve středu. Za cvičení jí nakonec zaplatím z výtěžku z domácích turnajů.

 

Utkání KLP 2008

Jednoznačně tou největší změnou pro kategorii 2008 bude přechod na velké hřiště. Polovina týmu už má s hrou na celé slušné zkušenosti, i když mě teda trochu mrzí, že se během podzimu nepodařilo domluvit více přátelských utkání (několikrát se něco rýsovalo a vždy to na něčem zkrachovalo). Například Frýdek-Místek byl v tomto daleko vyspělejší. Přesto nemáme (ani já, natož p. Novák) v plánu učit čtvrťáky dospělý hokej a svazovat je taktikou, nějaké řízené hry bude v tréninku dále minimum. Ty nejdůležitější herní principy a úkoly jednotlivých postů si budou hráči osvojovat postupně v utkáních, na nás trenérech je tedy hlavně zajistit jim dostatečný objem hry. Věřím však, že řada hráčů budou navíc nadále nastupovat i za mladší žáky, kde získají další cenné zkušenosti a herní praxi.

V soutěži KLP 2008 nás čeká opravdu vydatná porce zápasů! Týmy z Olomouce, Prostějova a Přerova přihlásily 2 týmy, v soutěži je nás tedy celkem 9 týmů a hraje každý s každým doma-venku. Na některé víkendy jsou proto naplánovaná utkání v sobotu i v neděli a do toho se to ještě často bude křížit s utkáními 2009. S některými soupeři (zatím Prostějov) se snažím domluvit utkání tak, abychom tam nejeli nadvakrát, ale v jeden den odehráli dvě utkání za sebou (proti Áčku a hned poté proti Béčku).

ČSLH bohužel určil hrací čas jen na 3x15minut, proto na utkání budu nominovat zpravidla jen 11-13 hráčů, jen když budeme hrát dvojzápas, možná nominuji 3 pětky. Nominaci a počet hráčů budu přizpůsobovat dle toho, zda někteří hráči 2008 nastoupí o daném víkendu i za MŽ (pokud se utkání sejdou ve stejný den, dostanou pochopitelně přednost, aby hráli tam, už jen proto, že utkání za MŽ se hraje na 3x20), a příležitost dostanou hráči 2009.

Přihlížet budu také k tomu, jestli budou mít o daném víkendu utkání 2009, a také k domluvě s trenéry soupeřů, dle toho, s jakou sestavou nastoupí oni (aby utkání, pokud možno, nekončily 20:0 ani 0:20, i když i to se možná vzhledem ke kolizím s utkáními jiných kategorií bude stávat).

To mj. i znamená, že ne vždy dostanou možnost zahrát si za starší jen ti aktuálně nejlepší hráči (např. proti Šternberku nebo B týmům), přihlížím také k přístupu k tréninku, docházce atd. Chci dát možnost zahrát si na velké hřiště co největšímu počtu hráčů 2009 a trochu rozložit síly. Ale pochopitelně si ji musí vybojovat v tréninku, poctivými výkony ve své soutěži a v utkáních KLP 2008 pak dokazovat, že na to mají. Dobrým odrazovým můstkem pro nominaci za 2008 byly pro některé hráče 2009 výkony na vánočních turnajích.

Předběžný rozpis utkání  obou soutěží si můžete prohlédnout v samostatném článku na našem webu:

http://www.hkmdsumperk.cz/nase-oddily/oddil-3-4/115-rozpis-utkani-klp-2008-a-klp-2009-v-roce-2018

 

Rotace postů

Dále, předestírám, že hráči budou často měnit posty, na nichž budou nastupovat. Je to filozofie nejen má, ale i ČSLH, abychom vychovávali komplexní hráče, kteří umí útočit i bránit a hrát vlevo, vpravo i na centru. Navíc, každé utkání na nezvyklém postu je pro hráče užitečnou zkušeností, která jim pomáhá zlepšovat jejich herní intelekt, čtení hry atd. Opět to budu hodně přizpůsobovat soupeři. Krátkodobě to bude občas možná opět na úkor některých výsledků, dlouhodobě se to hráčům, resp. týmu jako celku, mnohokrát vrátí!

 

Utkání KLP 2009

U hráčů ročníku 2009 se nic zásadního nemění, dále budeme hrát minihokej formou dvojutkání. Super bude, že zápasy budou o něco častěji a že 5 z 9 turnajů odehrajeme doma. Stejně jako je tomu u 2008, i v tomto ročníku se bude nezřídka stávat, že někteří hráči nastoupí o stejném víkendu nebo ve stejný den za 2008, a proto již nebudou hrát vždy i druhý den za svou kategorii. Jednak, abychom o to více vytížili hráče 2009, kteří do utkání 2008 nejspíš nezasáhnou, a také protože budeme chtít i zde zapracovávat hráče ročníku 2010. Opět to bude přizpůsobeno sestavě soupeřů po domluvě s trenéry, a také tomu, jestli daný víkend bude hrát svou soutěž tým 2010, kterému by měli dále vypomáhat naše holky a pár kluků (zde jsem rád, že trenéři soupeřů s tímto nemají problém a věřím, že to nikdo z hráčů či rodičů nebere jako nějakou degradaci, ale jsou rádi za šanci zahrát si zápas).  

 

Turnaje v roce 2018

Ještě jsem ani nestačil vstřebat únavu po čtyřech vánočních turnaji, a už jsem začal monitorovat situaci a spřádat plány na další turnaje, protože právě ony jsou pro děti nejlepší odměnou za tu dřinu a nejlepší možností zlepšovat se a osvojovat si důležité herní principy. Vrcholem sezony pro 2009 zůstává turnaj v Benešově (první dubnový víkend). Pro 2008 chci uspořádat dvoudenní turnaje doma o Velikonocích (pokud dostanu k dispozici led) s tím, že se pak dle soupeřů a dle výkonů hráčů 2009 v soutěži rozhodnu, jestli postavíme jeden či dva týmy.

Už se pomalu rýsuje jednodenní domácí turnaj, který na našem stadionu pořádám o pololetních prázdninách (2.2.2018). Bude to turnaj 8 týmů pro hráče 2009, pouze pro hráče nenastupující za 2008, přičemž ve stejném duchu budou své týmy stavět i soupeři (zatím Havířov, Nový Jičín, Slaný, Vyškov, Moravská Třebová). Filozofií tohoto turnaje je dát momentálně slabším hráčům možnost prosadit se proti stejně silným soupeřům, dopřát roli lídrů týmu dalším hráčům atd.

(Pozn.: Opatrně prosím při vyjadřování o tomto turnaji před hráči (nerad bych, aby si někdo myslel, že nebyl nominován, protože je moc dobrý; že tam hrají „béčka“ a abych pak slýchal podobné věci).

A ještě mám nějaké nápady na jarní prázdniny (jednodenní pro 08 a jednodenní pro 09), ale o nich se zatím nebudu déle rozepisovat, protože nevím, jestli dostanu led a jestli se mi podaří sehnat soupeře.

Pokud se samozřejmě objeví nějaký zajímavý turnaj venku, s atraktivními soupeři a ne moc daleko a ne moc finančně náročný, určitě budu mít chuť se jej zúčastnit, ale už si budu opravdu pečlivě vybírat, protože těch zápasů budou mít kluci ve zbytku roku až až.

Každopádně bych Vás zde chtěl poprosit, abyste mě s předstihem informovali o případných absencích hráčů v průběhu zimy (lyžařská dovolená, týden na Havaji apod.), abych tomu mohl přizpůsobit plánování turnajů.  

 

Nová pravidla

1) pozdní příchody hráčů

Závěrem bych chtěl od nového roku zavézt ještě dvě novinky. Došla mi totiž trpělivost s pozdními příchody hráčů na srazy na utkání a pozdními příchody některých hráčů na tréninky (i do šatny před tréninkem). Před pátečním turnajem 2008 asi pět hráčů přišlo suverénně v 7:12 a ani hráč, ani rodič neměl tu slušnost se za pozdní příchod omluvit, stejně tak se to dělo před utkáním v sobotu 16.12. Naposledy jsem to přehlédnul a nechal bez trestu, od nového roku již nebudu! Pokud je uveden v mailu nebo na webu sraz v 7:00, hráči zkrátka budou v šatně radši v 6:55. Myslím, že i toto je důležitý prvek mládežnického sportu – učit děti dochvilnosti, a my dospělí bychom v tomto měli jít příkladem!

Upozorňuji, že hráč, který přijde pozdě na sraz na utkání, dostane speciální rozcvičku před utkáním a nenastoupí do začátku utkání (např. vynechá celou první třetinu). Budete-li mít nějaký závažný důvod (porucha auta, starost o sourozence atd.), napište SMS zprávu s dostatečným předstihem (řekněme 20 minut před srazem), a pokud to nebude opakovaně, jsem ochoten trest zkrátit.   

Podobně tomu bylo (doufám, že naposledy) i na sobotní trénink. Ten měl začínat v 8:30 a deset minut před ním bylo v šatně 6 hráčů, nakonec nás bylo 20! Dodržujte, prosím i včasný příchod do šatny před tréninkem. Je nepsaným pravidlem, že hráč by měl být v šatně minimálně 20, ideálně 30 minut před tréninkem. Všichni jste si jistě všimli, že na každý trénink přiřazuji hráčům jiné dresy a rozdělení do barev má vždy určitý význam, dle tréninkové náplně. A pokud se budeme scházet pět minut před tréninkem, když už bude zbytek týmu na ledě, nutíte mě těsně před tréninkem měnit v hlavě tréninku kvůli nižšímu než očekávanému počtu hráčů, abych to pak ještě na ledě to znovu měnil zpátky a narušujete tím efektivitu tréninku. Zkušenosti mě sice naučily improvizovat, ale pokud to jen trochu jde, chci mít trénink definitivně připravený a hráče v šatně nejpozději 15 minut před tréninkem. Výjimkou jsou samozřejmě dny, kdy vezete děti ze školy a rychleji to opravdu nejde (už mám zhruba přehled, na kolik kdo stíhá jednotlivé tréninky). Zde jen opravdu prosím o případné včasné omluvenky, abych věděl, zda mohu s daným hráčem na daný trénink počítat. 

Abych „nekázal vodu a sám pil víno“, za své případné pozdní příchody na sraz budu platit 20kč/minutu do fondu, z něhož kupuji pro hráče medaile a další věci, případně jim pak na závěr sezony koupím něco sladkého..

 

2) vstupy rodičů do šatny

Pomalu se to sice zlepšuje, ale stále je ještě na můj vkus šatna zbytečně zavalená rodiči. Já myslím, že všechny děti už nám opakovaně dokázali, že jsou schopní se sami obléct i se vysléct (včetně rozvázání bruslí) i bez Vaší přítomnosti. Myslím, že hráči už by se měli pomalu učit i se sami sbalit na utkání, rozhodně se sami i vybalit, odvézt si svůj bágl do autobusu apod. Už to opravdu nejsou mimina a opravdu Vás u sebe tolik nepotřebují, myslím, že ve zbytku dne s nimi strávíte dost času, tak je pojďme učit samostatnosti! Dozor nad nimi mám já a vedoucí a zatím myslím, nebyl žádný větší problém.

Vstup rodičům do šatny povoluji jen ve výjimečných případech - při příchodu (např. kvůli kontrole věcí apod.) hráče do šatny a případně při odchodu (dohlédnutí na rozvěšení věcí apod.), a pouze na utažení bruslí, pokud vás o to požádám (když už spěchám na led), nebo když vám to povolím. Výjimku mají samozřejmě rodiče brankářů. Ostatní problémy (typu popohnání hráče, aby urychlil převlékání), prosím řešte tím, že otevřete dveře a zavoláte na syna/dceru. Zdržení rodiče v šatně po dobu delší než je nezbytně nutná, budu od nového roku trestat odcvičením 10 angličáků, kliků či dřepu pro vaše dítě. Možná zvláštní věc, pro někoho trapné, ale už opravdu nevím, jak najít způsob, aby se vaše vstupy do šatny omezily na nezbytné minimum. Vím, že je na stadionu zima, ale nemůžete s dětmi sedět v šatně až do dorostu (případně vstupujte do šatny po dobu, kdy jsou hráči na ledě)!

 

To je z mé strany asi tak vše. Díky za pochopení a respektování všech výše uvedených myšlenek.

 

Ještě jednou přeji všem hráčům, i jejich příbuzným, pevné zdraví, aby je ten sport bavil a naplňoval, a aby měli dostatek chuti a vůle se v něm neustále zlepšovat. Výsledky pak dříve či později přijdou sami a dobrý pocit z úspěchu založeném na poctivé tvrdé práci je tou nejlepší odměnou nejen ve sportu, ale i v práci či v osobním životě.

 

R. Čížek